Duše sebevraha

17. dubna 2013 v 23:59 | Lyra |  Nad šálkem čaje
V mém životě krom zármutku už dále nic není,
vystoupil jsem v rozbřesku na nejvyšší most.
Co horšího než smrt najdu ve věčném osamění?
K pláči tisíc důvodů, žádný pro radost.

Jen okamžik! Jak stanul jsem - oči k východu,
jak slunce by mě lákalo - pojď ke mě - jeden krok,
dnes vím, že dobře vybral jsem své místo k odchodu,
dnes je to s jedním dnem celý první rok.

Jen jediný můj čin dnes mě z hrobu budí,
třeštím oči do tmy, v níž dále už nic není,
chladná země na kostech zetlelých mě studí,
ach nenechal jsem rodině žádné rozloučení!

A teď ni v hrobě studeném nemám nikdy klidu,
věčně pohřben zaživa - však k žití žádná snaha,
i kdybych se zas připojil k stárnoucímu lidu,
nikdo z nich už nestojí o duši sebevraha.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sofie Sofie | Web | 15. května 2013 v 18:33 | Reagovat

Ale proč odejít, když člověk nemusí? Vždycky je jiná možnost. Nebo nie?

2 Sofie Sofie | Web | 15. listopadu 2013 v 16:36 | Reagovat

Proč si táta takhle zničil život?

3 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 2:41 | Reagovat

Poslední sloka je báječná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama