Krátká pohádka o Annie

27. ledna 2013 v 5:25 | Lyra |  Nad šálkem čaje
Za okny houstla tma listopadové noci, podzimní vítr profukoval trhlinami mezi dřevěnými trámy staré chalupy a pobízel plaménky svic ku tanci. Toho dne se mlynář Vojkovský vrátil z města až po setmění, k prosinci mnoho času nezbývalo, lidé se připravovali na zimu a čekali předzvěst prvního adventu a tak skupovali vše, co jim jen obchodníci nabídli. Toho dne mlynář prodal všechnu mouku, se kterou ráno před svítáním mířil na rozvrzaném povozu k nedalekému městu, žil však sám ve staré roubené chalupě a i přes to, že netrpěl bídou ani hladem, dosud nenašel štěstí, ani lásku, se kterou by se mohl o všechno rozdělit.
Teď však seděl na starém slamníku a zcela znaven naslouchal pláči ve větvích okolních stromů. Knoty svící na stolku se topily v roztaveném vosku, vykrajovaly ze tmy obrysy věcí a měnily je v duchy. Pak mlynář přibouchl okenice, zhasil všechny svíce a chystal se odejít na lůžko, jen nejmenší okénko v rohu místnosti nechával noc co noc otevřené a na rámu nechával svítit jedinou svíci z úcty k pouličním tulákům a snad také aby poutníkům osvětlila ztracené cesty. Nikdo však nikdy nepřišel a tak této poslední listopadové noci mlynář usnul a zapoměl.
V noci jej však probudil nezvyklý hlas. Bylo pár minut po půlnoci a nejprve si pomyslel, že jde jen o meluzínu či vrzání větví staré vrby před okny chaloupky, ale to brzy vyloučil, skutečně šlo o dětský zpěv. A jak tak mlynář ležel a neodvažoval se otevřít oči před tím, co by uviděl, nebo snad neuviděl, zpěv se změnil v srdceryvný dětský pláč.
"Tatínku, cožpak ty mě neslyšíš? Tati?" žadonila holčička. Mlynář poznal hlas své dcerušky, která mu kdysi dávno zemřela jedné chladné listopadové noci na zápal plic - jedné noci jako byla tato. Otevřel oči.
"Annie!" vykřikl se slzami v očích a vrhl se k nohám malé světlovlasé holčičky, která stála před otevřeným oknem. Do noci dosud zářil zbytek svíčky.
"To světla nám ukazují ztracené cesty, světla, jako je to tvé tatínku a já ho našla. Už budeme navždy spolu tati..." mluvila holčička, oči jakoby zahleděné do velké dálky.
A mlynář jen klečel, sám, slzy v očích, před dokořán rozevřeným oknem a naslouchal zvukům otevřené krajiny, avšak už nikdy nezapoměl na svou dcerku, která mu slíbila, že nad ním bude bdít jako strážný anděl, jako to světlo, které nechává dosud svítit v okně každou noc. Snad z úcty k pouličním tulákům a snad také aby poutníkům osvětllo ztracené cesty. Ale snad se holčička brzy zase vrátí, blíží se podzim, konec listopadu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama