Plakala

13. ledna 2013 v 23:57 | Lyra |  Nad šálkem čaje
Pokus o moderní báseň.


Plakala
hlavičkou opřena o zídku
urnového háje
(táhla se v nedohledno)

Každá bolest prý přebolí
říkalas mi maminko...

chlad kamení na cestě zebe mezi prsty
cesta se klikatí
mezi hroby

Plakala
kdepak je můj kocourek
maminko?
Kam odešel?

každá bolest prý..

světékla hřbitovních svic
a slzy - drahokamy
rozbíjejí se o matčin hrob

každá bolest prý přebolí...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 malé srdce malé srdce | Web | 20. ledna 2013 v 7:31 | Reagovat

Naprosto geniální báseň! Jsem jí nadmíru okouzlen. Byť je smutná, smutnější než samotná bolest.

"Slzy se rozbíjejí o matčin hrob..."

Slzy jsou tak křehké a něžné, také krásné a průzračné... A tak ona křehkost a něžnost, krása a průzračnost se rozbíjí o těžký a studený masivní náhrobní kámen...

...jako jakási analogie křehké duše k těžké hmotě, ve které je duše dočasně uvězněna.

Opravdu, geniálně napsaná báseň, ve které poznávám Tvůj veliký literární talent, hloubku Tvé nekonečné duše a rovněž pak prostor Tvého nesmrtelného tvůrčího Ducha.

Kolikrát si tak říkám, proč je smutek mnohdy tak krásný, proč černá je nádherná tím, že je v ní už ukrytá bílá?

Mám Tě moc rád, protože všechny věci svým vhledem činíš tak krásnými...

2 jar48da jar48da | E-mail | 26. ledna 2013 v 17:12 | Reagovat

Moc krásná báseň.Jen málokdo dokáže tak těžkou věc vyjádřit výstižnými slovy.Děkuji.

3 Viktorie Viktorie | 12. dubna 2013 v 4:03 | Reagovat

Vážně skvěle píšeš!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama