Říjen 2010

A láska tvá dala mi křídla...

31. října 2010 v 20:56 | Rosalina z Yoricku |  Nad šálkem čaje

Vidím tě v obrazu podzimní cesty,
lísečky potichu se k zemi snáší,
ač mlčky jsem s tebou - tichými gesty
podzim v mé sdrce vždy naději vnáší.

A láska tvá dala mi křídla...

Obloha zbarvená odstíny medu,
slunce již ukrylo svou zářnou tvář,
ten předchůdce zimy - sněhu a ledu,
vnáší mi myšlenku otevřít snář.

A láska tvá dala mi křídla...

Poslední bylinka po větru vlaje,
jak krásné by bylo teď stebou tu být,
a vůně heřmánku a černého čaje,
šeptá mi - o tobě dnes mohu snít.

A láska tvá dala mi křídla...

Jak krásné by bylo jen s tebou odlétnout,
jen rozvířit listí u dřevěných vrat,
k neznámu jako pták svobodně vylétnout,
na věky tvá a nemyslet na návrat...
kk