Srpen 2010

Jeden z mých úsvitů

24. srpna 2010 v 14:50 | Rosalina z Yoricku |  Nad šálkem čaje

Zpěv v listí utichl - nebesa spala,
tma smuteční kočáry oblohou hnala,
jak v kouzelném zrcadle tvář její se leskne,
jak obraz života - mé smrti teskné.

Pohřební chocholy po větru vlají,
své tváře maskami před lidmi tají.
jsou snad mrtví bez tváře
(v pohřebním kočáře)
skrývat se - nač?
Snad písní té podivné byl vždy jen pláč.

Obraze života, má hvézdo šťastná,
má smrti průzračná jak obloha jasná,
ty černá panno - zemřelá světice,
ve studánky odrazu září tvá lebice.

Je noc černá, bezesná - počítám sny,
které mě míjely v noci i dny.
Sny o černé věčné, o páru koní,
co za nocích bezesných nebem se honí.

Již opět úsvit nebesa spaluje,
v mé duši stále paní tmy panuje,
jak v kouzelném zrcadle tvář její se leskne,
jak obraz života - mé smrti teskné.
hh

Jednoho večera...

18. srpna 2010 v 21:28 | Rosalina z Yoricku |  Nad šálkem čaje
V mlhavém stínu prastaré skřně
ohlušen tichem, svíce - má slepota,
co taneční sál jsou pohřební síně,
do oken bez skla mi svítí dnes temnota.


Vůně mých parfémů mísí se s hlínou,
oděný v rubáši, však žijící stále,
prsteny zdobeny zčernalou špínou,
vzezření starého srdcového krále.
ftgzhj