Leden 2009

Srdce

23. ledna 2009 v 0:36 | Rossalline |  Nad šálkem čaje
Mé srdce je žalář tajemství,
v němž loutna rozbitá smí tiše pět.
O tom, že v duši máš své bohatství,
s nímž krásnější je svět.

Requiem pro sen

23. ledna 2009 v 0:31 | Rossalline z Yoricku |  Nad šálkem čaje
Na konci světa, života i časů
vyčesávám popel z ustřižených vlasů,
jež ulétnou po větru v mlhavou dáli
a mé hluboké iluze na věky zakopaly.

Toho dne zámek můj v popel se rozpadl
a život v srdci mém navěky upadl.
Ženouc černé koně do brány pekel,
povstává beznaděj do záře rudých světel...

Již nechci žít ve světě, který připraví umělce o iluze a vědce o zdravý rozum...

Hledíce na černé hluboké nebe,
začínám chápat, že ztratím i sebe.
Duše již nemá barvu sněhu,
čas zastavil se v krutém běhu,
mě srdce tíží svědomí vin,
tráví jej smuteční blín...

A tak svět přichází o umělce. Nebo spíše umělci přicházejí o svůj svět?

Naděje dvakrát umírá a beznaděj jen kvete,
má cenu býti člověkem tady na tom světě?

Veselé Vánoce

22. ledna 2009 v 23:44 | Rossalline z Yoricku |  Nad šálkem čaje
Hle na nebe, ti bílí vraníci,
rok co rok v nebesích tančící,
Již zase běží po jižní té cestě,
požehnat sněhobílé zimní nevěstě.

Ta na bílém koni a housle pod bradou,
hraje a prolétá tou zimní zahradou,
ten nebezsky krásný nevinný tón,
nese se do dáli jak pohřební zvon.

A tak dnes přijíždí a sníh po stráních vane,
požehnat královně - té zimní panně,
která vám přeje znovu a po roce,
šťastné a kouzelné veselé Vánoce.

Kouzlo Vánoc

22. ledna 2009 v 23:41 | Rossalline z Yoricku |  Nad šálkem čaje
Na plotnu purpuru hořet dala
a bílou svící zapálila.
A pára bílá jak padlý sníh
tiše se ztrácí v nebesích.

K bledému nebi vůně se line
jak k nepoznání žádné jiné
neb kouzlo Vánoc zná jen srdce,
jež třímá (na místo meče)
zlatou loutnu v ruce.

Tabulatura

11. ledna 2009 v 1:13 | Wikipedia |  O pár tónech...
Tabulatura v hudbě označuje zvláštní notové písmo, které se v některých případech používá jako náhrada standardní notace. Používá se obvykle pro zápis hudby u některých hudebních nástrojů.

V západní hudbě vzniklo v době renesance a baroka množství různých forem tabulatur. Především pro loutny nebo varhany.

V dnešní době se tabulatury často používají pro zápis hudby hrané na hudebních nástrojích, které mají hmatníky s pražci, nebo dechové nástroje s otvory. Hudba je pak zaznamenána tak, že se na tabulatuře vyznačuje stisk na hmatníku nebo zakrytí otvoru.

Čtení tabulatury je velmi jednoduché a srozumitelné. Na rozdíl od čtení not, čtenář nepotřebuje žádné speciální znalosti. Na tabulatuře je vyznačen pouze začátek tónu a jeho výška. V zápisu chybí údaj o délce tónu a rytmu.

Kytarová tabulatura

Na moderní kytarové tabulatuře je vyznačeno šest horizontálních čar. Každá čára představuje strunu na hmatníku. Jednotlivé čáry představují struny na které se drnká a čísla, uvedená na čarách, označují číslo pražce, před kterým je třeba strunu přitisknout k hmatníku. Číslo 0 znamená úder na prázdnou strunu. Délky tónů jsou jen velmi přibližně naznačeny vzdáleností jednotlivých čísel od sebe. Na internetu je obrovské množství písniček zpracovaných a zapsaných touto technikou. Pro klasickou kytaru se někdy používá kombinace standardního notového zápisu a tabulatury, která přesněji vyjadřuje délky tónů, rytmus a také polohu, ve které mají být tóny hrány. Prstoklad levé a pravé ruky bývá obvykle doplňován do standardního notového zápisu.

Tabulatura ve středověku

Tabulatura je speciální notové písmo středověkých hudebníků, které mělo sloužit konkrétní praxi a proto se jednotlivé tabulatury často od sebe liší. Hudebníci označovali tóny kromě not i číslicemi, písmeny nebo různými nehudebními značkami. Šlo jim o přehlednost a pouze o základní záznam, který si již každý hudebník vyzdoboval po svém. Nejčastěji se vyskytujícími byly varhanní a loutnové tabulatury, podle kterých byly vytvořeny i tabulatury violové, houslové, aj.